Jak probíhala moje cesta do USA a příjezd k zaměstnavateli

Jak probíhala moje cesta do USA a příjezd k zaměstnavateli

Den první

Přesně v pondělí 12. června nastal den mého odjezdu do USA na Work and Travel. Těžko uvěřit, že první záležitosti jsem začal řešit před více než 7 měsíci a konečně nastal den D. Nakonec to uteklo celkem rychle. Co bylo před více než půl rokem jenom sen, se tímto dnem začalo stávat skutečností.

Přípravy

Věci jsem si zařizoval v průběhu celého roku tak, abych vše mohl uskutečnit podle plánu a stihnul jsem všechny povinnosti před odjezdem. Většinu kroků vztahujících se přímo k samotnému programu jsem shrnul v předchozích článcích. Moji klienti tak věděli s předstihem, že na masáže i osobní tréninky se budeme muset na 4 měsíce rozloučit. Stejně tak rodina, kamarádi i moji malí karatisti se budou muset nějakou chvilku beze mě obejít.

A pak je tu ještě samozřejmě studium. Na co mám ve škole během zkouškového běžně více než měsíc, jsem musel stihnout za 14 dní. Až na jednu zkoušku jsem zvládl všechny požadavky, získal potřebný počet kreditů a dostal se tak do dalšího ročníku.

Současně jsem si balil věci průběžně asi týden předem, abych si mohl kdyžtak něco ještě dokoupit a neřešil jsem to na poslední chvíli. V neděli po návratu ze soustředění jsem si už jenom naházel věci do kufru, večer si nastavil budík na 3:45 a šel spát.

Směr Lisabon

Ráno jsem si dal rychlou snídani, protože se mi moc nechtělo jíst a vyrazil na letiště. Na letišti proběhlo vše hladce a já tak v 6:45 odlétal směr Lisabon. Cesta sice trvala něco málo přes 3 hodiny, ale mě to vůbec neutíkalo.

Po přistání jsem rozmýšlel co dál. Letadlo do New Yorku letělo až v 17:00 a já tak měl cca 7 hod času do odletu. Přemýšlel jsem, že bych se šel podívat do centra Lisabonu, ale nechtěl jsem riskovat to, že se něco pokazí a já pak letadlo nestihnu. Tak jsem se spíš potloukal po letišti, byl na internetu a jedl 😀

Směr New York

S malým zpožděním jsme nakonec vyrazili směr New York. Měl jsem asi nejlepší místo, jaké jsem si mohl přát. Seděl jsem přímo u nouzového východu, kde i s nataženýma nohama jsem měl před sebou půl metru místa 🙂 Měl jsem místo vedle milé Američanky a tak jsme si trochu povídali. Po večeři v podobě zapečených těstovin se zeleninou jsem se snažil usnout. To mi ale vůbec nešlo a já za těch 8 hodin letu spal možná tak hodinu. Jestli mi 3 hodiny do Lisabonu přišly dlouhé, tak 8 hodin do New Yorku byla celá věčnost. Buď mi byla zima, nebo vedro, nebo oboje najednou 😀 Alespoň že ta deka co nám dali trochu zpříjemnila nudný let. A to jídlo taky 😀

Cesta na hostel

Přistáli jsme ve 20:00 místního času a šli jsme na kontrolu. Čekal jsem, že mi bude trvat tak 1,5 hodiny, než se dostanu z letiště. Opak byl ale pravdou. Úředník na kontrole se sice netvářil moc přátelsky, ale vše naštěstí proběhlo rychle a hladce. Ani se mě neptal na žádné otázky a já si tak mohl jít rovnou pro kufr. Asi za 30 minut jsem byl venku z letiště a společně ještě s jednou češkou, která letěla také z Prahy na Work and Travel jsem mohl vyrazit AirTrainem na Jamaica Station na metro.

Chtěl jsem si koupit lístek, ale automat bral bankovky jenom do $50 a já měl nejmenší $100. Karta mi z nějakého důvodu nefungovala, tak jsem řešil co dál. U automatů byli zaměstnanci, kteří cestujícím pomáhali. Nakonec mě pustili přes turniket, abych si mohl koupit lístek za hotovost u přepážky dále u metra.

Vystupoval jsem na 7th Avenue, takže jsme se s mojí dočasnou spolucestující rozdělili a já pokračoval dál sám hledat přestup na další linku, která by mě dovezla do hotelu. Po vystoupení ven z metra na mě dýchlo obrovské vedro a dusno. V dálce jsem viděl zářit Times Square, ale už chtěl být co nejdříve na hotelu, tak jsem se už nikam nešel podívat a zamířil na další stanici metra. Kolem jedenácté hodiny večer jsem dorazil na hotel, dal si sprchu a po 25 hodinách na cestě šel konečně spát.

Den druhý

Ráno jsem vstával už v 6:15, abych stihnul v 7:00 metro. Autobus mi sice odjížděl až v 8:30, přesto jsem chtěl mít časovou rezervu, kdyby se něco zkomplikovalo. Na autobusové nádraží jsem dorazil asi za 20 minut, koupil si jízdenky a měl jsem tak ještě hodinu do odjezdu. Nejblíže bylo Times Square, tak jsem se tam šel na chvilku podívat a udělat pár fotek 🙂

Příjezd k zaměstnavateli

Vrátil jsem se k autobusu a pokračoval dál. Cesta měla trvat 2 hodiny, ale na dálnici byly kolony, takže se cesta o hodinu protáhla. Mojí cílovou destinací byl Allentown, což je třetí nejlidnatější město v Pensylvánii, které má něco přes 100 000 obyvatel. Po příjezdu jsem zavolal zaměstnavateli, aby mě přijel vyzvednout na zastávku.

Přivezli mě do budovy HR, kde jsem začal řešit věci kolem práce. Musel jsem vyřešit šílené papírování a taky absolvovat drogové testy. To vše mi zabralo dobré 4 hodiny času. Nakonec mě přivezli na koleje, abych se mohl konečně ubytovat.

Na pokoji, kde byly postele pro 2 lidi zatím nikdo jiný nebyl a já tak přemýšlel co dál. Do práce jsem mohl až po absolvování všech školení, které byly vypsané každé 2 dny, což znamenalo přibližně týden volna. To mě ze začátku úplně nepotěšilo, protože jsem doufal, že budu moci začít pracovat mnohem dříve. Po příjezdu jsem zjistil, že na pokojích nejsou polštáře ani deky. Domluvil jsem se tady s jednou češkou a vyrazili jsme společně do nejbližšího Walmartu. Koupil jsem si nějaké jídlo, nádobí a taky polštář, abych měl na čem spát 😀

Tím můj druhý cestovatelský den skončil a já mohl jít v klidu do postele 🙂

Předchozí příspěvek
Víza, návštěva americké ambasády, předodletová orientace…
Následující příspěvek
Školení, papírování a zase školení

Doporučené články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Fill out this field
Fill out this field
Zadejte prosím platnou emailovou adresu.

Menu